Žít doma
Jedním ze čtrnácti účastníků projektu Pečovatelská služba – příležitost pro život doma za Liberecký kraj byla Pečovatelská služba Hodkovice nad Mohelkou. Zkrácený rozhovor s její vedoucí Martinou Jakab Hendrychovou, který vyšel v Kulturním kalendáři města v říjnu 2018, popisuje její cestu změny.
Co vám projekt dal?
Účast v projektu nám ukázala nový směr, kudy se naše pečovatelská služba může ubírat. Přinesla nám změnu myšlení a nazírání na to, co děláme, proč a pro koho to děláme, celou řadu změn i dovedností, a konečně také obrovskou radost. Radost z toho, že díky všem těm změnám a nově naučeným dovednostem jsme schopni se postarat o občany města v jejich domácím prostředí skutečně do poslední chvíle jejich života, bez nutnosti přesunu do pobytového zařízení.
Jak jste v rámci projektu obstáli?
Pečovatelská služba Hodkovice nad Mohelkou byla opravdu velmi úspěšná. Byli jsme jako služba oceněni z různých stran za to, jak velké změny v kvalitě služby jsme dosáhli za pouhý rok a půl trvání projektu.
O jakých změnách mluvíme?
Do roku 2017 jsme fungovali jako tradiční pečovatelská služba ‒ převážně jsme nakupovali, prali prádlo, uklízeli a roznášeli obědy. Zásadnější změny nastaly v únoru 2017. Byla rozšířena provozní doba služby ‒ fungujeme denně, včetně víkendů a svátků, od půl sedmé ráno do osmé hodiny večerní, a to i mimo budovu bývalého domu s pečovatelskou službou (dále jen DPS), na území celého města. Mimo DPS byla dříve provozní doba značně omezena. Byly také personálně posíleny směny víkendové a ve státem uznané svátky, aby bylo možné zajistit všechnu nasmlouvanou péči bez jejího omezování. Kde to bylo možné, tam jsme odbourali úklidy (velké úklidy sníženy o 100 %, běžné úklidy sníženy o 70 %) a pouhou donášku oběda bez další péče (snížení o 62 %) a zajistili jsme je komerčními firmami. Díky tomu jsme si uvolnili ruce a máme čas poskytovat opravdovou péči ‒ u lůžka, o samotné klienty s větším omezením, kteří ji skutečně potřebují. Hodiny strávené třeba úklidem byly nahrazeny přímou péčí u lůžka, při provádění osobní hygieny, při podávání jídla, při koupání a tak dále. Zkrátka jsme začali dělat méně věcí, které může zajistit komerční firma, a je to tak v pořádku. Na druhou stranu jsme v mnohem větší míře začali dělat úkony, které za nás komerční firma udělat nemůže a které pomohou klientovi k tomu, aby i přes svoji značnou nemohoucnost mohl zůstat doma a nemusel se přesouvat do domova pro seniory.
Můžeme si uvést nějaká konkrétní čísla?
Ano, určitě. V roce 2015, před vstupem do projektu, jsme neměli v rámci poskytované péče ani jednoho ležícího uživatele. Když se na přelomu roku 2016 a 2017 zhoršil zdravotní stav jedné naší klientky a ona zůstala upoutána na lůžko, neuměli jsme ji dostat bezpečným způsobem z jejího lůžka. To znamená, že veškerá péče, včetně koupání, byla prováděna na lůžku. V tu dobu jsme to neuměli jinak. V rámci projektu jsme se to ale naučili. Dnes ji dokážeme bezpečně posadit, přesunout na vozík nebo na koupací židli, vykoupat v našem hygienickém centru, a dokonce byla na vozíku po několika letech i venku. Příběh této klientky „obletěl svět“, byl použit v rámci prezentace projektu v Senátu a velmi pěkně ukazuje naši cestu změny. V roce 2018 máme v péči pět ležících klientů, kteří se bez naší pomoci nedostanou z lůžka, nevykoupou se, nenajedí u stolu a tak podobně. A přesto díky naší pomoci mohou zůstat doma. V roce 2015 jsme například poskytovali služby mimo jiné sedmadvaceti klientům, kterým nebyl vůbec přiznán příspěvek na péči, a pouze jednomu s nejvyšším příspěvkem. V roce 2018 ubylo klientů bez příspěvku i těch s příspěvkem v I. stupni a naopak se zvýšil počet klientů ve stupni II. až IV. Od ledna jsme měli v péči osm uživatelů, kteří odpovídali nejvyššímu stupni příspěvku. A jsme schopni jim poskytnout kvalitní sociální službu a postarat se o jejich potřeby v domácím prostředí. Kdo by o to nestál?
Co bylo na vaší cestě změny nejdůležitější? Co pomohlo k úspěchu?
Souznění týmu pečovatelek s vizí změny, jejich každodenní poctivá dřina a učení se novým věcem. Odvaha posouvat hranice, hranice služby i jejich osobní hranice. A v neposlední řadě podpora vedení města, paní starostky Markéty Khauerové, která po celou dobu projektu za námi stála, fandila, věřila nám a věřila, že to, co děláme, má smysl.
Zdroj: https://www.hodkovicenm.cz/filemanager/files/399841.pdf
