Propojení pečovatelské služby s osobní asistencí a zdravotní péčí je naší výhodou
Takzvanou integrovanou formu domácí péče, nazývanou komplexní domácí péče, nabízí v Karlových Varech, více než dva roky také v Nové Roli a nově i ve vzdálenější Lomnici Agentura domácí péče LADARA, o.p.s. Do projektů Institutu sociální práce, z.s., „Pečovatelská služba – příležitost pro život doma“ a „Žít doma“ ji přihlásil ředitel Pavel Andrejkiv.
Prozraďte, co se skrývá za názvem vaší agentury?
Je to prosté slovo, složené ze slabik – LÁsku DÁvám RÁd ‒ LADARA.
Co vás vedlo k tomu přihlásit se do projektu Institutu sociální práce?
Chtěli jsme posunout kvalitu poskytovaných služeb, změnit přístup našich pečovatelek a dozvědět se nové informace, které nám pomohou ke zlepšení dostupnosti péče, řízení a poskytování kvalitní služby. Chtěli jsme sdílet zkušenosti i s jinými službami, dozvědět se, jak to dělají jinde.
V čem konkrétně jste spoléhali na pomoc ze strany Institutu?
Potřebovali jsme například nastartovat změny, co se týkalo dovážky obědů a provádění úklidů a služeb pro lidi, kteří je prakticky nepotřebovali. Obědy sice u nás byly okrajovou záležitostí, přesto nám ubíraly kapacitu pro uživatele, kteří potřebovali skutečnou péči (pozn. pomoc v oblasti hygieny, doprovod k lékaři atp.).
Uplynuly více než dva roky, co už se vám podařilo změnit?
Obědy v Karlových Varech už nedovážíme. Přenechali jsme to komerčním službám. Změnili jsme celkově přístup k odmítání zájemců, kteří požadují pouze dovážku jídla a úklid.
Nevzbuzovalo to určité rozčarování, přece jen je pečovatelská služba stále vnímána právě spíš jako zajišťovatel úklidů a obědů?
Změna neproběhla nijak radikálně ze dne na den. Důvodem byl nízký počet dovážených obědů. Novým zájemcům jsme rovnou dávali na výběr z alternativních dovozců obědů. A klientům, kteří na jídlo od nás byli zvyklí a nechtěli nic měnit, jsme tuto službu ponechali. Je jich ale minimum.
Můžete popsat, jaké služby u vás poskytujete?
Máme tři druhy. Pečovatelskou službu v Karlových Varech provozujeme od 7 do 21 hodin, v Nové Roli do 19 hodin. Podle potřeb uživatelů poskytujeme osobní asistenci a nepřetržitě ještě tísňovou péči, která má za cíl zajistit pocit bezpečí klienta. Když by třeba upadl, má jistotu, že doma nebude ležet další tři hodiny, ale že se k němu dostane včasná pomoc. A takto jsme schopní v případě potřeby pokrýt celý den.
Navíc provozujete ještě i domácí zdravotní péči.
Ano, ta zajišťuje převazy a podobné úkony. Jsme schopni zajistit i fyzioterapii (masáže, cvičení) a poskytujeme i mobilní hospicovou péči, která pomáhá s péčí o umírající v domácím prostředí. Soustředíme se na služby, které mají společný cíl: umožnit uživateli co nejdéle zůstat doma.
V čem jsou výhody takového „kompletního domácího balíčku“?
Je to určitě ta komplexnost péče, že se u našeho uživatele nemusí střídat více agentur. Velkou výhodu je také spolehlivé předávání informací mezi pracovnicemi, zejména jedná-li se o pomoc staršímu seniorovi. Můžeme reagovat okamžitě na nastalé situace a podobně.
Kdo se tedy na vás může obrátit?
Působíme v Karlových Varech a okolí, v Nové Roli a teď nově i v Lomnici. Jsme tu pro všechny od 27 let výše – seniory, zdravotně a tělesně postižené lidi. V současné době poskytujeme péči denně cca 160 uživatelům, 70 v Karlových Varech, 50 v Nové Roli a 40 uživatelům poskytujeme tísňovou péči.
Když jste začali se zdokonalováním svých služeb, zaskočilo vás něco, nebo to vše probíhá hladce?
My jsme celý proces nastartovali ještě předtím, než jsme vstoupili do projektu Institutu sociální práce. Potřebovali jsme si ale ověřit správnost svého postupu a zároveň jsme uvítali podporu v jeho pokračování. Cítili jsme, že rozvoz obědů a samotné úklidy odčerpávají naši kapacitu a tyto úkony jsou prováděny na úkor lidí, kteří potřebují skutečnou péči. Potřebu změny cítili jak pracovníci v sociálních službách, tak vedení společnosti. Zpočátku nebylo jednoduché odmítat péči týkající se dovážky obědů a samotných úklidů, zejména pro pracovníky, kteří byli s uživateli ve styku. Změnu museli přijmout i samotní uživatelé a někteří to odmítali.
Jak vy vnímáte obecně fungování pečovatelských služeb ve městech a obcích?
Máme velkou výhodu v tom, že u nás je v podstatě nulová fluktuace i v tuto turbulentní dobu. Pečovatelky jsou u nás tři, pět let. Procházejí školeními, denně mají možnost s vedením probrat problematické situace, účastí v projektu Institutu sociální práce jsme se teď ještě více propojili. Tím chci říct, že on je samozřejmě rozdíl mezi fungováním pečovatelské služby ve městě a třeba v malé obci, kde jsou možná mnohde rádi, že mohou rozvážet aspoň ty obědy, protože tam funguje ještě taková ta sousedská výpomoc. Město v tomhle bývá anonymnější. My jsme zkoušeli provozovat pečovatelskou službu asi dvacet kilometrů od Varů v Bečově nad Teplou a okolí. Měli jsme podporu starostů, místních a stejně jsme to tam museli po dvou letech zavřít.
Přesto se nevzdáváte a rozšiřujete služby teď do Lomnice?
S potřebou péče nás oslovila sama obec. Potřeba a rozsah péče se ukáží až časem. Když to nezkusíme, nic nezjistíme. Naší snahou je péči poskytovat.
Teď aktuálně jste přihlášení do dalšího projektu Institutu sociální práce „Žít doma“. Co si slibujete od něj?
Chtěl bych pokračovat ve zvyšování kvality služeb, protože rozsah péče se u našich uživatelů bude prohlubovat. S tím souvisí zvyšující se nároky na odbornost našeho personálu. Myslím, že v tomto případě velmi pomůže, když budou mít pečovatelky jasně definované „proč?“ a budou dobře motivované k dalšímu sebevzdělávání. A v tom jsou dle mého názoru důležité příklady dobré praxe, také proto, aby neměly pocit, že v tom jsou samy.
