Jak při poskytování pečovatelské služby komunikovat s duševně nemocným klientem

Duševním onemocněním trpí čím dál více lidí. Různé formy těchto poruch a poruch chování jsou podle poslední dostupné statistiky České správy sociálního zabezpečení druhou nejčastější příčinou vyplácení invalidních důchodů v zemi. Za poslední dekádu je to nárůst o sedm procent.

Duševní nemoci mají řadu podob: od úzkostných poruch přes deprese až po psychózy. Všechny ale mají jedno společné: postiženým značně komplikují život. Při dobrém zaléčení, vhodném zázemí, které mohou doplnit či nahradit sociální služby, může i třeba člověk se schizofrenií ŽÍT DOMA. Přičemž v návratu do běžného života (znovunabytí kompetencí, aktivizace vlastních schopností) ho podpoří například pečovatelská služba.

Pomoct se zorientovat, dohlédnout nad správným užitím léků, chodem domácnosti, stykem s úřady a dalšími záležitostmi každodenního života může terénní pečovatel nebo pečovatelka.

„V posledních letech roste počet lidí s příznaky deprese. Ta se projevuje hlavně trvale pokleslou náladou, pocity bezmoci, neschopnosti, lidé mohou pochybovat i o smysluplnosti své existence. Přestává je vše bavit, jsou unavení, vyčerpaní, a to i přesto, že se ostatním může zdát, že celý den nic nedělají a k únavě nemají důvod. I pro pečovatelky je velmi důležité, aby věděly, jak s těmito lidmi komunikovat,“ říká sociální pracovnice Péče o duševní zdraví, z.s., a lektorka Květoslava Novotná, která vede k tomuto tématu online kurz v rámci projektů Institutu sociální práce, z.s.

„Nejdůležitější je trpělivost a empatie. Při rozhovoru by pečovatelka měla být aktivní, měla by hovořit klidně, jednoduše a srozumitelně. Stále by ale měla mít na paměti, že mluví s dospělým člověkem a ne s dítětem. Důležité je oddělit vlastní emoce od emocí klienta a nenechat se jeho špatnou náladou ovlivnit, což šířeji probíráme právě na kurzu,“ upozorňuje lektorka.

Pracovník pečovatelské služby by měl klienta povzbudit, aby si sám dokázal říct, v čem by potřeboval podporu nebo pomoc. Pokud nebude vědět, aktivně mu nabízet konkrétní pomoc, ujišťovat ho, že na to není sám a že společně vše zvládnou. „Na čem se společně domluví, je dobré zapsat na papír, aby to klient mohl mít u sebe. Na závěr bývá užitečné se ujistit, zda klient všemu porozuměl,“ dodává Květoslava Novotná.

Jiný způsob komunikace je potřeba volit s člověkem s nepřiměřeně veselou náladou (mánií), obsesí, nebo třeba chorobnou formou úzkosti. Důležité je také vědět, jak reagovat na agresivní chování klienta. „Pečovatelka by měla nechat část agresivní energie vyplout a nebránit se protiútokem. Měla by se snažit pochopit jeho pocity, co vyvolalo agresi. Vyjádřit mu pochopení – chápu, že se zlobíte… – a ospravedlnit jeho reakci – protože jste musel dlouho čekat a kolegyně zrovna neměla čas…,“ vysvětluje Květoslava Novotná s tím, že by přitom neměla dělat prudké pohyby a klidným pevným hlasem navrhnout konkrétní postup řešení.

Více se dozvíte na online kurzech Institutu sociální práce k podpoře osob s duševním onemocněním lektorky Květoslavy Novotné „Umíme se domluvit“.