Dům s pečovatelskou službou není totéž, co domov pro seniory

Obyvatelka tzv. domu s pečovatelskou službou, říkejme jí paní Libuše, skončila následkem pádu se zlomenou nohou v nemocnici, kde se ještě nakazila covidem. Po pár dnech hospitalizace ji propouštěli s tím, že o ni bude postaráno v sociálním zařízení, kde žije. Díky tomuto nedorozumění mohla zůstat bez pomoci.

„Přišla za námi její ustaraná sousedka a kamarádka, že paní nemá nikoho, kdo by se o ni postaral!? A že ona by jí aspoň nakoupila, ale do bytu se za ní teď bojí a za dveřmi jí to nechávat je nesmysl, když si to se zlomenou nohou těžko vyzvedne a pouklízí. Pečovatelskou službu, kterou do té doby nevyužívala, paní zavést na dobu nemoci ale nechtěla. Jediné řešení jsme viděli v tom, že si ji v nemocnici nechají, dokud nebude negativní. Lékař na nás ale tlačil, že si ji u nás přece musí někdo převzít,“ popisuje Martina Illeová, vedoucí Pečovatelské služby Brno – Královo Pole.

Zdravotníci v podobných situacích považují pracovníky pečovatelských služeb neprávem za neochotné.  Na vině je jejich vnímání domu s pečovatelskou službou za to samé, jako domov pro seniory.

Například v souvislosti s informacemi o koronavirové pandemii se v médiích objevují články o situaci v domovech pro seniory. Také novináři často mylně považují za jejich synonymum domy s pečovatelskou službou. Je to ale stejné, jakoby psali o nemocnici, kterou by o několik řádků níže zaměnili za polikliniku.

Název dům s pečovatelskou službou je dědictvím doby dávno minulé. Dnes se od tohoto pojmenování ustupuje právě proto, že je zavádějící a nemá oporu v legislativě. Ve skutečnosti se jedná o domy patřící obci, kde terénní pečovatelská služba často sídlí. V budovách jsou tzv. byty zvláštního určení, které jsou určené k řešení obtížné sociální situace místních obyvatel. Nejčastěji v nich žijí senioři, ale i mladší lidé např. se zdravotním postižením, se kterými obec uzavře nájemní smlouvu s cílem řešit jejich situaci. Pokud se tak nestane momentem, kdy se nájemce přestěhuje do bytu s ústředním topením a vybavenou koupelnou, může k němu docházet například pečovatelská služba, stejně tak jako do jakékoliv jiné domácnosti v lokalitě.

„Uvedu příklad: senior přestával být soběstačný – bydlel v menší obci, v kopci, v doměs kamny na tuhá paliva, s bariérovou koupelnou a suchým záchodem. Po přestěhování do bytu zvláštního určení, kde si nemusí sám topit, zdolávat schody atp. a v jehož blízkosti je možné si nakoupit, již není v nepříznivé sociální situaci. To mohl být do osudného pádu a následného onemocnění i případ paní Libuše. Na rozdíl od seniora, který již potřebuje pomoc i například při hygieně, oblékání, nebo chůzi venku, kterou mu může poskytnout terénní pečovatelka,“ uvádí Ilona Čtvrtníková, expertka Institutu sociální práce, z.s., který propaguje vizi ŽÍT DOMA a rozvíjí pečovatelské služby, aby byly účinnou oporou v domácím prostředí také pro lidi s potřebou vysoké míry podpory několikrát denně.

Je ovšem rovněž mylnou představou, že podpora pečovatelské služby je nepřetržitá. Poskytování služby se děje v rozmezí provozní doby od brzkých ranních hodin do odpoledních až pozdních večerních – v domech s byty zvláštního určení (domech s pečovatelskou službou), stejně tak jako v jakékoliv jiné domácnosti v obci nebo ve městě. Čtyřiadvacetihodinovou přítomnost personálu, který zajišťuje péči a klientům je neustále nablízku, poskytují v domově pro seniory.

Posláním domova pro seniory je poskytovat nepřetržitou péči seniorům, jejichž situaci již nelze řešit doma za pomoci rodiny, běžně dostupných služeb (úklidové firmy, restaurace rozvážející jídlo aj.), ani terénních sociálních služeb (pečovatelské služby či osobní asistence).