Chuť znovu žít našla s pomocí rodiny, přátel a pečovatelské služby SOS Praha 8
Po dvou operacích páteře chtěla první rok jen umřít. Lucii bylo 35 let, když po lékaři podceněné vážné nemoci ochrnula od hrudníku po chodidla. Byl to šok. Následovalo pět měsíců strávených v nemocnicích, dalších pět v rehabilitačním ústavu. Domů se vrátila na vozíku a s příručkami, co a jak se v rodině změní, s čím má počítat a na co se musí připravit. Vyhlídky na zlepšení měla mizivé. Přesto s pomocí rodiny, přátel a pečovatelské služby SOS Praha 8 chuť žít znovu našla.
Lucie chtěla být od malička prodavačkou. Celé dny trávila v pohybu, venčila psy, ráda tancovala, o to víc se jí život obrátil na ruby, když najednou sama nemohla nic. Ztráta pocitu smysluplnosti života pro ni byla těžká rána. „Zpočátku jsem doma o sestru pečovala hlavně já s pomocí Lucčina přítele. Dělala jsem to s láskou, jakou jen k sourozenci můžete cítit. Odešla jsem ze zaměstnání a veškerý čas a energii jsem věnovala jí, studiu diagnózy a základů rehabilitace,“ vzpomíná sestra Jitka. „Já jsem od takové zátěže sestru odrazovala. Nakonec jsme se, po dvou pro nás obě fyzicky i psychicky velmi náročných měsících, rozhodly vyhledat pomoc odborníků na domácí péči. Pečovatelskou službu domluvila Jitka, já jsem kolikrát tak unavená, že nezvednu ani telefon,“ vysvětluje Lucie.
Naději, že zase bude líp, podpořil hned první kontakt se sociální pracovnicí a pečovatelkou. „S tím, co mě potkalo, jsem se dlouho nemohla vyrovnat, ale pak jsem poznala pečovatelku Danielu, která mi v tom hodně pomohla. Bez ní bych se už neobešla,“ dodává.
Pečovatelská služba Lucii pomáhá například s vyčištěním zubů, celkovou hygienou, obléknutím, s přesunem na vozík, nebo rehabilitační šlapadlo či ji polohuje na lůžku. Když to situace klienta vyžaduje, v možnostech terénní služby je poskytovat péči i opakovaně během dne. „Naštěstí mi pomáhá také přítel. Sama toho moc nezvládnu, ale snažím se. Všechno, co potřebuji, musím mít nachystané kolem sebe. Potřebuji posílit ruce, abych se dokázala alespoň sama přesunout na vozík. Zatím cvičím s gumou a chystám se zapůjčit speciální posilovací stroj podobný tomu, co mám na nohy,“ doplňuje Lucie. „Byla jsem teď tři týdny v Centru Paraple a měla jsem se tam skvěle, nic mi nechybělo, ale doma je doma. Mám tu životního partnera, tři pejsky, bez nich bych být nemohla. Když je venku hezky, posedím na balkóně s kávičkou a cigárkem,“ pochvaluje si Lucie možnost dál ŽÍT DOMA.
Oporu v pečovatelské službě našli i rodinní pečující. „Bylo úžasné vidět, že pečovatelka, která mě má částečně nahradit, má o mou sestru upřímný zájem jako o lidskou bytost, která si prochází nejtěžším obdobím svého života, a to je mnohem víc, než jsem kdy vůbec čekala. Pečovatelská služba dělá úžasnou práci pro lidi, kteří ji potřebují a důvěřují jí,“ uzavřela celý příběh Luciina sestra Jitka.
Celý příběh i s úvodním slovem místostarostky Prahy 8 Vladimíry Ludkové si můžete přečíst také v měsíčníku Osmička.
