Krůček k samostatnosti
Martin ukončil studium v Praze a vrátil se domů do malého města. V Praze žil víceméně samostatně. Bydlel v bezbariérovém bytě/domě, samostatně se dopravoval do školy. Při studiu pracoval jako grafik v reklamní agentuře, práce ho bavila, protože zde mohl aplikovat to, co se naučil ve škole. Měl řadu zájmů, často chodil za kulturou. Protože se sám není schopen obléct ani svléct, využíval každé ráno a večer služeb osobní asistence.
Po návratu domů se ocitl v neznámém prostředí, bez kamarádů, na které byl po několik let zvyklý. Najednou byl odkázán výhradně na pomoc matky. Ta je ale velmi pracovně vytížená, takže se synovi nemůže pravidelně věnovat. Martin zůstával kvůli tomu často uvězněný sám ve svém bariérovém bytě/domě, jelikož se z něj bez cizí pomoci nemohl dostat.
Tato situace se neblaze podepsala na jeho psychice. Martin byl frustrovaný z pocitu, že nemůže chodit do práce, být užitečný a vydělat si peníze, trpěl tím, že se nemůže věnovat svým koníčkům a potkávat se s přáteli. Měl výčitky svědomí, že je finančně závislý na matce, přestože je schopen vydělávat peníze. Psychické strádání se projevilo také celkovým zhoršením zdravotního stavu.
Na doporučení kamarádky proto oslovil pečovatelskou službu. Pečovatelky za ním nyní jezdí 2x–3x denně. Pomáhají mu s oblékáním a svlékáním a s překonáním schodů při cestě ven z domu. Doprovázejí ho na úřady a na pohovory při hledání nového zaměstnání. Nacvičují s ním nové trasy, aby se mohl po městě opět pohybovat samostatně.
S pomocí pečovatelské služby si teď Martin opět může zařídit vše, co potřebuje. Může chodit do zaměstnání, může se věnovat svým přátelům i koníčkům. Pracovnice pečovatelské služby s ním aktuálně řeší možnosti bezbariérového bydlení v obecním bytě. Brzy tak Martin bude opět samostatný.